06.04.09 --
Český papírenský průmysl v roce 2008
Průmysl papíru a celulózy je rozsahem menší, ale přesto významné odvětví s dlouhou tradicí, které má potenciál být perspektivním oborem zpracovatelského průmyslu ČR s dobrou environmentální výkonností. Jeho produkty nacházejí uplatnění ve všech ostatních oborech zpracovatelského průmyslu hlavně ve formě obalů a v polygrafickém odvětví jako základní potiskovaný materiál.
Papírenská výroba je založena především na obnovitelných surovinách tuzemského původu (dřevo) a recyklovatelných surovinách (sběrový papír). Řadu let realizuje strategii trvale udržitelného rozvoje.
Růst výroby papírů a lepenek v ČR se vloni po deseti letech zastavil a to nejen z důvodů světové ekonomické krize. Oproti předcházejícímu roku 2007, kdy dosáhl rekordní výše 1,023 mil. tun vyrobených papírů a lepenek, došlo v roce 2008 k poklesu produkce na hodnotu 924 tisíc tun a to hlavně z důvodu zastavení výroby novinového papíru ve společnosti Norske Skog ve Štětí koncem května a zastavením výroby skládačkové lepenky v Bělé pod Bezdězem na podzim. Z vyrobeného nižšího množství pak bylo přesto vyvezeno téměř 740 tis. tun, tedy plných 80 %. Úhrnná spotřeba papírů a lepenek v tuzemsku přitom v uplynulém roce prakticky stagnovala (1,550 mil. t oproti 1,557 mil. t v roce 2007), takže dovozem muselo být zajištěno 1,366 mil. t (v roce 2007 to bylo 1,365 mil. t). Import je tedy vyšší než představuje celková produkce v ČR, z níž se jen 20 % uplatňuje na tuzemském trhu.
Český papírenský průmysl se nadále vyznačuje nevýhodnou skladbou vyráběného sortimentu, který obsahuje malé zastoupení papíru náročnějšího z hlediska přidané hodnoty. Výstavba a rozšiřování výrobních kapacit v oblasti papírů hygienických a grafických byla v minulosti koncipována v rámci Československa hlavně na Slovensku.
Historicky daná specializace výroby na balicí a obalové papíry v ČR má za následek, že tyto druhy nemají v tuzemsku dostatečné uplatnění a jsou převážně vyváženy. Větší část požadavků na spotřebu papírů a lepenek v tuzemsku, především pak tiskových, tak bohužel musí být pokrývána importy.
V zemích CEPI tvoří z vyrobených papírů a lepenek gra-fické papíry cca 50 %, papíry balicí a obalové pouze 40 %, a zhruba necelých 10 % papíry hygienické. Skladba vyráběného papíru v ČR se výrazně liší. Z celkové výroby bylo jen 24 % papírů grafických a naopak 74 % papírů balicích, obalových a lepenek. Zbylá 2 % tvoří hygienické papíry, které musí být rovněž v poměrně značných objemech dováženy.
Statistiky Asociace českého papírenského průmyslu potvrzují poměrně velkou spotřebu papíru na jednoho obyvatele. Průměrná spotřeba měla v roce 2004 hodnotu 129,7 kg, v roce 2007 dosáhla výše 149,9 kg a v loňském roce zůstala prakticky stejná.
Tuzemská výroba vláknin celkem se v roce 2008 také snížila o 10 % (702 tis. t oproti 780 tis. t v roce 2007) a to především odstavením výroby dřevoviny v květnu ve společnosti Norske Skog. Vývozy v této položce dosáhly výše 345 tis. t (pokles o 7 %), dovozy vláknin pak zůstaly na setrvalé úrovni 181 tis. t (oproti 180 tis. t v roce 2007). Velmi významný podíl na zanášce při výrobě papírů a lepenek (43,3 %) má nadále také sběrový papír, kterého se spotřebovalo v roce 2008 v papírenském průmyslu 419.282 tun. Pokles o 10 % jde rovněž na vrub zastavení výroby novinového papíru ve Štětí.
Za uplynulý rok dosáhla produkce papírenských výrobků celkem výše 528 tis. t (tedy pokles o 2 %) a vlnité lepenky 452.460 t, což je o necelá 3 % méně než v roce 2007. Spotřeba papírenských výrobků v tuzemsku však naopak v loňském roce stoupla na 561 tis. t (tedy o 12 %), u vlnité lepenky zůstalo spotřebované množství na stabilní úrovni 401.659 t (oproti 401.487 t v roce 2007).
 
Perspektivy odvětví
 
V příštích letech bude nezbytné zajistit důslednou nediskriminaci všech energetických zdrojů a vyvážený návrh systémových změn, aby se předešlo neefektivnímu zvyšování nákladů podniků a odrazování investorů od podnikatelských aktivit v ČR. Jedná se zejména o ohrožení dostupnosti základní suroviny – dřeva pro papírenský průmysl, způsobené možným odlivem do výroby energie z obnovitelných zdrojů. Zároveň je nutno zabránit snižování konkurenceschopnosti českých podniků na evropském trhu vytvářením nerovných podmínek zbytečným zvyšováním limitů EU, bez odpovídajícího prospěchu na straně životního prostředí. Bude nutné pokračovat i v diskusi a připravovat takové směrnice, které by zamezily špatnému nastavení procesů povolování (EIA, IPPC, atd.), či dalšímu rozšiřování IRZ.
Environmentální cíle v papírenském průmyslu je třeba hodnotit s ohledem na jejich ekonomické a sociální dopady. Přitom musí být nalezena optimální opatření jak v ekonomice a zaměstnanosti, tak v oblasti životního prostředí. Tento přístup zohledňuje princip trvale udržitelného rozvoje, založeného na dynamické vyváženosti tří pilířů – ekonomického, sociálního a ekologického. Jakékoliv vychýlení jednoho z pilířů vnáší do systému rizika. Uvedený přístup hájí český papírenský průmysl společně s ostatními členskými zeměmi Konfederace evropských papírenských průmyslů (CEPI).
Papírenský průmysl soustavně pečuje o snižování negativních vlivů své činnosti na životní prostředí. Všichni rozhodující výrobci uplatňují environmentální systémy řízení. Od roku 1992 se téměř ztrojnásobila spotřeba sběrového papíru na výrobu nových papírů, avšak zpracování dalšího sebraného množství naráží na kapacitní limity výrobců papíru. Členské podniky ACPP také přijaly již počátkem roku 2006 Pravidla k zabránění nelegální těžby dřeva a mají zájem tato pravidla rozšířit do celého dřevozpracujícího sektoru českého průmyslu.
Přes dlouhodobý růst spotřeby papírů a lepenek stále ještě ČR nedosahuje úrovně vyspělých zemí EU, dá se však dlouhodobě předpokládat další vzestup tohoto ukazatele, až do výše spotřeby kolem 200 kg na obyvatele. To by odpovídalo celkové spotřebě v objemu zhruba 2 mil. tun za rok. Dosažení této hranice pouze absolutním nárůstem dovozu se jeví jako ekonomicky neefektivní a bylo by žádoucí situaci přece jenom řešit investicemi většího rozsahu. Takové záměry, pokud se u nás vůbec objeví, neboť papírenské odvětví patří k investičně mimořádně náročným, se potýkají s u nás obvyklými administrativními potížemi, ale i neochotou občanů akceptovat výstavby nových kapacit.
Optimistické výhledy papírenského odvětví by přitom měla podtrhovat skutečnost, že se jedná o odvětví surovinově založené na domácích trvale obnovitelných zdrojích, využívající možností snadné recyklace své produkce a obecně vnímané jako environmentálně příznivé. Bohužel však dosud nebylo dosaženo konsenzu mezi požadavky ekologických hnutí a ekonomickým zájmem České republiky v oblasti využívání obnovitelné suroviny dřeva.
Jste 130406. návštěvník našeho webu.